Design thinking nejen pro středoškoláky: jak vypadá projekt, kde studenti tvoří zadání pro nový vstup do školy

Sejde se takhle designérka, architektka a vizionářka...ředitel a úzké vedení gymnázia a střední gastro školy. To není pokus o vtip, ale reálné obsazení schůzky, která proběhla na konci ledna tohoto roku. Jasný záměr – vymyslet projekt, který vtáhne studenty, učitele a komunitu kolem do spolutvorby zadání pro nový vstup budovy, ve které sídlí obě školy.

Jestli vás zajímají detaily, jedná se o Biskupské gymnázium a Střední školu gastronomickou Adolpha Kolpinga ve Žďáře nad Sázavou a architekti z ateliéru GRIMM Architekti. Vizionářů je tam vlastně víc – ředitel Jiří Cočev a manželé Lenka Novotná a Stanislav Novotný z Plastia sro.

Maru Kortanová a architektka Martina Grimmová (s mikrofonem) na úvodním celoškolním setkání, kdy jsme představovali záměr projektu

Samotný proces nám pomáhá najít společnou řeč

Na jednu stranu všichni věděli, co chtějí nebo co si přejí. Ale očekávání od průběhu se lišila. Někdo měl v hlavě sadu kreativních workshopů, padaly nápady na uspořádání soutěže... a řešili jsme také to, jak moc do projektu vtáhnout učitele či celé architektonické studio.

Projekt startoval v půlce března a plán byl, že hotovo bude na přelomu května a června.

Zásadní bylo úvodní březnové setkání. Vysvětlit celou metodiku a nalákat studenty i učitele do akčních týmů. A už tady jsme všichni zažili velké překvapení. Přihlásilo se víc než 70 studentů a 4 učitelky. Při přípravách jsme se odvážili myslet na dvě desítky aktivních pomocníků.

V rámci prvního setkání jsme sehráli divadelní scénku s dvěma odpadkovými pytli. První byl plný věcí, které jsem postupně vytahovala a vysvětlovala, jaké aspekty poznání mohou představovat. Ten druhý byl pouze nafouknutý, bez obsahu – a po celou dobu zůstal neotevřený. Metafora, která měla upozornit na to, že nemá cenu vymýšlet řešení, když nemám pořádné zadání, se u studentů setkala s úspěchem a pochopením. Složitější bylo vysvětlit tento přístup dospělákům. :)

Designový proces jsem rozdělila na práci Detektivů, Informátorů a Kreativců. Detektivové řešili sběr dat a analýzu, kreativci se teď zabývají ideací a prototypováním... a co ti informátoři? Tým informátorů si pomocí HMW questions (Jak bychom mohli…) zarámoval práci tak, že funguje jako marketingová agentura, která má za úkol komunikovat vše kolem projektu směrem do školy i ven.

Největší ořech byl a je balanc mezi fyzickými aktivitami a online setkáními. S týmy máme kromě klasických potkávaček vytvořený virtuální prostor v Teams, kde si sdílíme materiály a týmy se mezi s sebou domlouvají na práci. Přiznávám, že rozjezd trval delší dobu a komunikace nefunguje na 100 %. Ale nějak to frčí, a to je klíčové.

Střídáme celoškolní setkávání a individuální práci týmů – za sebou máme dvě velké akce a s týmy se fyzicky potkáváme každých 14 dní. Celoškolní slety jsou také unikátní příležitostí sbírat cenná data, hlasovat a prioritizovat kroky. A tak jsme si hned na začátku střihli část Value Propostion Canvasu a posbírali jsme potřeby, obavy a tužby ohledně prostoru školy od celé komunity – 600+ bytostí.

Momentka z úvodního celoškolního setkání, na kterém jsme mapovali potřeby, obavy a tužby zhruba 600 členů organizace – studentů, učitelů i personálu

Po měsíci pátrání je detektivní část u konce. 

Tým Detektivů, který jsme rozdělili do 10 mikrotýmů, měl před sebou velkou výzvu. Zvládli to. Uspořádali, odvedli a nahráli (zvuk, video, případně text, když nedostali souhlas) hloubkové i kontextové rozhovory, focus groups s učitelským sborem a rodiči, online i fyzické dotazníkové šetření, stínování a pozorování, které mělo odhalit aktuální chod a limity prostoru a požadavky na přístupnost.. a taky rešerši v terénu nebo krabice Chci aby tady…

Metody si mezi sebe rozdělili tak, aby vše zvládli úměrně věku. Do terénu s foťákem vyrazily 11leté výzkumnice, hloubkové rozhovory si vzali na starost starší kolegové.

Boxy s Chci, aby tady... byly rovnou tři. Týmu se podařilo získat 250 připomínek. Důvěra, týmový duch a naslouchání

Na závěr detektivní fáze proběhla i zpětná vazba, protože někteří studenti tým opustili a nepokračují do kreativní fáze.

Co nového se jednotliví členové týmu naučili?

Prezentovat a mluvit na veřejnosti – v týmu i na pódiu.

Spolupráce v týmu, i když jsme se na začátku vůbec neznali.

Nové metody, které využiju i v jiných předmětech.

A co je překvapilo?

Že je potřeba přemýšlet dopředu a plánovat, aby na sebe věci navazovaly. A taky časová náročnost při plánování výzkumu a samotného vyhodnocení dat.

Detektivní část jsme uzavřeli komorně a důkladnou zpětnou vazbou. Co bude dál? Koncepty, tvorba a testování prototypy

V kalendáři máme workshopy akce na celý květen. Než se překlopíme do kreativní fáze, čeká nás tvorba kritických otázek a zadání. A pak aktivity s legem, kartonem, v prostředí MineCraft, a asi i s 3D tiskárnou, která je ve škole k dispozici. 1. června bude v prostorách budoucího vestibulu testovací workshop s veřejností. Všechno, co se aktuálně děje můžete sledovat na IG a webu.

Informátoři vymysleli brand, učí se tvořit web a sociální sítě – projekt se jmenuje Tvoříme si školu

Autor textu: Maru Kortanová 

Designérka a průvodkyně projektu Tvoříme si školu